„Dělají treky, akorát nemají zelené hadry.“ Trampové v maskáčích s klobouky jsou už ojedinělým jevem

Osada Zlatá Laň je schovaná tak 100 metrů od potoka pod strmým srázem. Zda je v okolí víc trampských osad, místní nevědí. „Oni si to ti trampové schovávají a neříká se, kde jsou ta místa,“ říká Veronika.

Když ji matka poprvé vzala mezi trampy, bylo jí 18 let. „Já si pamatuji, jak tady byl oheň, u ohně seděli všichni dokola a bylo to fajn, takové hezké,“ vzpomíná na setkání.

Čtěte také

Každá chata má ohraničený pozemek. Na společné akce v osadě Habeš už jen nostalgicky vzpomínají

Kdo natrefí na prázdnou trampskou osadu, má prý víkend docela zadarmo. „Může tady být, ale musí dodržovat řád. A nikdy nevíte, kdo na tom místě bude,“ říká trampka Irena.

Svůj trampský oděv má Irena sice schovaný, u sebe má ale nůž i čutoru a slibuje mi speciální kafe od Lízy, jejího manžela. Dalšího trampa ovšem v údolí Úterského potoka nepotkala už dlouho. „Loni, když jsme tu byli, tak sem tramp jeden přišel,“ vzpomíná si.

Koho do party přibrat?

S těžkým batohem, přes něj zelenou celtu, nakonec přes potok přichází další. „Říkal jsem si, že jsem své děti blbě vychoval, že netrampují. Ale oni jezdí nadivoko do hor, dělají dlouhé treky... akorát prostě nemají ty zelený hadry,“ popisuje tramp s přezdívkou Huhu. „Jsou lidi, kteří už nedodržují tu formu, na kterou my jsme zvyklí. Nemají širáky, nemají maskáče, nemají usárny.“

Čtěte také

V národním parku si ustlat nemůžete, upozorňuje mluvčí. Kde je spaní bez problému?

Sám přitom nemá kanady a „nezná písně zpam“. „Věci se posunují. Jde o to, co všechno se považuje za tramping: jsou lidi, kteří chodí v takových těch šusťavých hadrech, trampové, nebo ne? Pokud ale jdou, spí někde nadivoko, udělají si ohníček... já bych je skoro přibral,“ zamýšlí se Huhu.

Možná, že to je typický obrázek: sem tam tramp, sem tam spíš turista. Občas tu někdo přespí, ale skalních trampů v zeleném od hlavy až patě už je dnes hodně málo.